Ještě lásku jsme tam zapoměli dát…

Taky vzpomínáte na buchty od babičky? Nebo dědův bramborový salát? Případně svíčkovou jakou dělala maminka? A že i podle stejného receptu se vám prostě nedaří vyloudit tu chuť?

Snad je to jinou kuchyní, rukama, vodou, nebo současnými surovinami. Možná je to tím, že paměť není stoprocentní. Kdo ví? Změřit se to nedá. I kdybyste to jídlo nechali podrobit nejpřesnější analýze prvků, změřili, zvážili, kvalifikovali a kvantifikovali a bylo to naprosto shodné jídlo, stejně vám bude chutnat jinak.

Ale dobře, vzpomínky nás možná klamou. Jenže – před pár lety jsem si v práci nechávala vařit kafe od kolegyně – kamarádky. I když jsem použila její kávu, dala stejné množství do stejného hrníčku, použila její rychlovarku, kterou jsem vypnula těsně před bodem varu, stejně jak to dělala ona, tak jsem si tolik nepochutnala. Že by to byl jenom ten pocit, že to nedělám já a někdo to za mě udělá?

A co když je to tím, že ti lidé do toho dávali svou jedinečnou energii? Kterou (pevně věřím) má každý člověk jinou stejně tak jako DNA?

Včera jsem děti nechala, aby upekly buchtu. Den předtím jsem ji pekla (ve stavu jakési blicí virozy) a dala jsem do ní zkažené vejce, které jsem neodhalila a ta buchta se nedala jíst. Děti byly zklamané a protože jsme druhý den měli čas prostor a chuť, pečení jsme zopakovali s tím rozdílem, že pracovaly samy jen s mým dohledem.

Když bylo těsto zamíchané, tak je ochutnávaly, ale říkaly, že to není ono, že včera i přes to vejce to těsto chutnalo líp. Přehrávala jsem si suroviny a pak mi došlo, že tam není cukr. I nasypali jsme tam cukr. Děti míchaly a rozumovaly nad chutí těsta. A pak Vojta pronesl: „Už vím co, zapomněli jsme tam dát ještě lásku…“

Buchta se moc povedla a chutnala i návštěvě, která se samozřejmě dožadovala receptu. Ještě jsem ho neposlala, ale musím na konec připsat – A JEŠTĚ PŘIDEJTE LÁSKU.

 

To je to tajemství. Nezapomínejte na ně a s věřte, že když přidáte lásku, bude jídlo o moc hodnotnější ačkoliv na kalorie, makro i mikroživiny stejné.

 

PS: Mám zkušenost, že klienti, kteří při redukční dietě chodili do restaurací a závodních jídelen, tak přes všechny snahy o vybírání těch „nejméně“ kalorických jídel neměli velký úspěch. Že by tam chyběla ta láska?

Komentáře